Procházíte-li se například po některé z pěších zón a náhodou stoupnete na kanalizační poklop, možná si ani neuvědomíte, co se odehrává v hlubině pod vámi. Proudí tudy dešťová a odpadní voda a spolu s ní se tu ocitají výkaly a někdy i další předměty, jako jsou kusy papírového kartonu, plastové sáčky a fólie, kusy textilu, gumy, větví, listí a další předměty. Kanalizační systém takto funguje řadu měsíců a let, ale ne vždy si poradí s protékajícími předměty tak, že odtud nenávratně zmizí. Někdy se kanalizace zanese, mohou k tomu dopomoci větší kusy kamenů či bahno a také prorůstající kořeny okolní vegetace, která si hledá skuliny mezi poškozeným potrubím a armaturami.

Jakmile se v kanalizaci vytvoří nepropustná zátka, rázem se mění situace a kanalizační systém se stává spíše nebezpečnou zbraní. A teď si představte, že by neexistoval nikdo, kdo by kanalizaci nebyl schopen v rámci havarijní služby vyčistit a uvést zpět do provozuschopného stavu. Jaký by to mělo celkový dopad na život ve městech či na venkově.

Nechutný zápach – pokud by z kanalizace začaly vytékat fekálie, městem by se šířil neuvěřitelný zápach, který by změnil tamní život k nepoznání. Lidé by začali měnit priority a možná by se větší sídla začala vylidňovat. Akceptovat 24 hodin denně zápach na ulici a nemít možnost ani kvůli tomu pořádně vyvětrat dům, by bylo děsné.

Toalety – splachovací toalety, sprchování ve vaně a práce v kuchyni by rázem byly nesmírně komplikované, protože by odpad z domácností nikam neodtékal a museli byste vše vynášet v kbelících někam ven do přírody. Na venkově by to ještě bylo únosné, ale co třeba v centru Prahy, kde je nejbližší les nebo pole vzdáleno i desítky kilometrů?

Nebezpečné bakterie – spolu s rozvojem zápachu byste byli nuceni přijmout fakt, že se po ulicích začnou šířit nebezpečné bakterie tyfu, úplavice, cholery a třeba i moru. Takže návrat do středověku.