Někdo nezkušený by si mohl říci, že postavit si někde letiště není problém. Vždyť co je k tomu vlastně potřeba? Průchozí budova, ve které by jedním koridorem chodili lidé k letadlům a druhým od letadel pryč, pár přepážek pro kanceláře leteckých společností, nějaké ty toalety a fortelný plot obklopující rovnou plochu tvořící ranvej. Zdá se, že by to stačilo k tomu, aby někde měli letiště. Takže nejde o nic složitého.

Jenže ona to až taková banalita není. Letiště mají zdánlivě to, co je tu popsáno, a vystačila by si s tím, jenže ve skutečnosti jsme si zmínili jenom minimum z toho, co letiště nemohou postrádat. Dnes už není možné nechat lidi, aby si courali po letišti, jak se jim zlíbí, aby si nosili sem a tam cokoliv, co se jim zlíbí. Jak totiž všichni víme, nejsme my lidé všichni dokonalí. Ne všem záleží na životě a zdraví, ne všichni jsou lidumilové, a tak toho nalézáme na letištích nezbytně ještě daleko více.

Než se dostanete s koupenou letenkou do letadla, musíte získat palubní lístek, respektive palubní lístky. A kde je dostanete? Buď u člověka u přepážky, který nevyhnutelně potřebuje počítač, nebo přímo u samoodbavovacího automatu. To jsou také neodmyslitelné součásti letišť.

Pak se musí vaše odbavená zavazadla dostat do letadel. A to chce pásy, na kterých taková zavazadla popojíždějí, čtečky čárových kódů, aby každé skončilo tam, kde má, a samozřejmě vozidla. A pokud vozidla, pak nejen ta na zavazadla, ale i ta na odvoz cestujících, na nakládku potravin a dalších nezbytností, na tankování…

Také tu musí být rentgeny, aby bezpečnostní zaměstnanci snadno zjistili, co je v příručních zavazadlech, a detekční rámy nebo skenery těla, aby se zjistilo, zda při sobě nemá někdo něco nežádoucí nebo dokonce zakázané. Letiště potřebují i počítače na kontrolu cestovních dokladů, i kamery často napojené na rozpoznávání obličejů, musí mít…

Zkrátka musí mít všechno, co zajistí letištím a letadlům bezpečný provoz. Kdyby toho nebylo, určitě by nikdo nemohl tvrdit, že ‚nikdo učený z nebe nespadl‘.