Myslím si, že každé dítě, když ještě mělo opravdu veselé dětství a bylo třeba ve školce nebo na základní škole, tak si přálo mít doma nějaké zvířátko. A to samé jsem měla i já. Jenomže nejhorší zase na tom bylo, že my jsme bydleli ve městě, a to ještě navíc v malém bytě, který byl spíše jako garsonka. Takže když jsem já se svým sourozencem bratrem řekla naší mámě a otci, že bychom si přáli mít doma nějaké zvíře a nejlépe psa, tak nám bohužel tohle všechno zamítli. Rodiče nám řekli, že na psa máme opravdu moc malý byt. Já sice chápu, že to byly jenom dvě malé místnosti, kde neměl vůbec nikdo žádné soukromí, ale i tak jsme si přáli mít doma zvíře.

A to hlavně pejska, který je velice učenlivý a také velice praktický než třeba kočka. Sice ano, kočka zase může být také více doma sama, protože kočky jsou samostatnější, ale zase pes je více se svým pánem. Sice náš pes by měl asi více páníčků, ale předpokládám, kdybychom ho měli jako malé děti, že bychom byli opravdu více šťastní. Protože také nejhorší na tom bylo, že všichni naši sousedé měli nějakého psa nebo nějaké zvíře. My jsme bohužel měli tu smůlu, že nám rodiče nechtěli pořídit ani malého zakrslého králíka nebo obyčejného křečka.

Potom, když naše kamarádka měla malé křečky, které se jí narodily doma, tak naše kamarádka nám dala dva malé křečky. Ani nevíte, jak potom naši rodiče nadávali, když nám kamarádka donesla dva křečky. Naštěstí to ale dopadlo tak, že nakonec rodiče tedy souhlasili, že si můžeme dva malé křečky nechat. Zakoupili alespoň ještě malé terárko, kde bychom měli tato zvířata, protože kamarádka nám je donesla v malé dřevěné krabici, což by samozřejmě křečci určitě prokousali. Takže si myslím, že když děti mají doma nějaká zvířata, vyrůstají s nimi, tak je to velice lepší, protože pokud se děti učí pečovat o zvířata, tak je to jenom dobré do jejich budoucnosti.